Luštěnina neboli luskovina je souhrnné označení pro skupinu rostlin a jejich plodů zahrnující hrách, fazole, čočku, cizrnu a sóju. 

Rostliny luštěnin mají vysokou schopnost vázat atmosférický dusík symbiózou s baktériemi (rod Rhizobium), díky čemuž vyžadují méně hnojiv. Jsou proto používány pro obnovení půdy, v níž byl dusík vyčerpán.

Luštěniny mají vysoký obsah bílkovin.

Luštěniny běžně obsahují sacharidy (nepřesně uhlovodany) krátkých řetězců, které, ač nestravitelné lidským trávicím ústrojím, jsou trávené bakteriemi nacházejícími se v tlustém střevě, což způsobuje nadýmání. Dále obsahují značné množství vitaminů skupiny B, poměrně dost nerostných látek, o polovinu méně vápníku než mléko, fosfor a stejné množství železa jako žloutek. Postrádají vitaminy A a C. Až na sóju a podzemnici olejnou jsou všechny chudé na tuky

ČOČKA

  • Čočka jedlá je jednoletá rostlina patřící do čeledi bobovitých, která pochází z Přední Asie a dorůstá výšky až 40 cm. Má bledě modré kvítky a semena různých barev v závislosti na odrůdě.
  • Čočka byla pěstována již v neolitu a je tak jednou z prvních plodin pěstovanou člověkem. Na Předním východě se vyskytovala již před více než 8 tisíci lety, v Egyptě se pěstovala zhruba od roku 2400 př. n. l.
  • V mnoha kulturách starověku byla tato plodina velmi ceněna – v 1. knize Mojžíšově se dočítáme o Ezauovi, který s bratrem vyměnil své prvorozenství za misku čočky, a antický řecký dramatik Aristofanés mluvil o čočce jako o „nejsladší z lahůdek“.
  • V Evropě byla po několik století čočka označována za „maso chudých“, byla totiž levná, snadno dostupná a velmi výživná. Populární byla také mezi katolíky, kteří si v době půstu nemohli dovolit ryby.
  • Čočka se také velmi často jedla v klášterech, protože se věřilo, že snižuje chuť na sex.
  • V 18. st. zpopularizovala čočku Marie Leszczyńská, manželka francouzského krále Ludvíka XV. Marie pocházela z Polska, kde si této luštěniny velmi cenili, a ve Francii se ujal název „královnina čočka“.
  • Čočka se nyní pěstuje po celém světě, nejvíce popularity si však získala v Indii – tam se jí říká dal, daal nebo dahl a pěstuje se v 50 různých variantách. Největším producentem čočky je však Kanada, teprve po ní následuje Indie.
  • Čočka je jedinou luštěninou, která se před vařením nemusí dlouze namáčet. Zároveň má hned po sóje největší obsah bílkovin.
  • Některé odrůdy čočky jsou vhodnější k přípravě kaší a krémových polévek, jako např. červená nebo hnědá. Naproti tomu třeba řecká nebo francouzská čočka drží velmi dobře při sobě a nerozváří se, jsou tedy vhodné jako příloha a do salátů.
  • Při vaření populární černé čočky zvané beluga (podle kaviáru, který svým vzhledem připomíná) je třeba použít minimální množství vody, tedy tolik, aby hladina vody byla zároveň s čočkou. V průběhu vaření vodu doléváme na toto množství. Pokud bychom belugu vařili ve větším množství vody, smyl by se s z ní pigment a čočka by ztratila svou atraktivní barvu.
  • Pokud se chcete vyhnout nadýmání způsobenému konzumací čočky, vařte ji společně s bylinkami a kořením, nejlépe se hodí saturejka, fenykl, anýz a majoránka, vyzkoušet můžete i kousek zázvoru.
  • Čočka se může pochlubit nízkým obsahem tuku a naopak velkým množstvím železa, fosforu a vlákniny. Obsah bílkovin v čočce je až 35%, což je srovnatelné s červeným masem, drůbeží, rybami a mléčnými výrobky.
  • Konzumace této luštěniny pomůže srovnat hladinu cholesterolu a cukru v krvi a také se postará o obnovu svalstva a správné fungování našeho těla. Čočka je potravinou doporučovanou diabetikům a osobám, která chtějí zhubnout, dále se čočka stará o zdraví srdce a mozku a pomáhá předcházet onemocněním, jako je např. ateroskleróza. Podle výzkumu provedeném na univerzitě v Illinois má tato luštěnina také pozitivní vliv na rakovinné buňky, které pomáhá dostat pod kontrolu a zničit.

 

.